Trest smrti

Trest smrti ve světě (2009):     zrušen pro všechny delikty     zrušen pro zločiny nespáchané za speciálních okolností (válečný stav)     zrušen v praxi     uplatňován za některé trestné činy

Trest smrti neboli nejvyšší trest, či také absolutní trest je trest, který předpokládá usmrcení (neboli popravu) odsouzeného člověka za trestný čin, za který je dle platného trestního práva možné tento trest uložit (v dřívějších dobách byly takovéto trestné činy nazývány hrdelními zločiny).

trest smrti využívají: Čína, USA, Indie, Libye, Írán, Pákistán, Afghánistán, Saudská Arábie a jeden stát v Evropě - Bělorusko atd.

Způsob popravy:

• Smrtící injekce
• Plynová komora
• Elektrické křeslo
• Zastřelení popravčí četou
• Oběšení
• Setnutí hlavy (gilotina)

Existuje mnoho dalších způsobů trestu smrti. Obvykle se jedná o historické způsoby: ukřižování, ukamenování, estrapáda, rozdupání slonem, upálení, stětí mečem, lámání kolem, stažení z kůže a mnohé další. Některé z těchto historických způsobů jsou ale stále v některých zemích uplatňovány (např. ukamenování v Íránu, stětí mečem v Saúdské Arábii).

Teď se podíváme trochu detailněji na některé metody trestu smrti. Některé mě doost šokovaly. Na vlastní riziko čtěte dál.

 Rozčtvrcení a roztrhání

Trest spočívá v rozřezání celého těla na malé kousky, nebo v postupném vytrhávání kousků kůže a svaloviny, dokud nenastane smrt. Tato technika popravy se těšila obzvláštní oblibě asijských a orientálních národů, Egypťanů, Asyřanů, Babyloňanů a samozřejmě také Peršanů. V Anglii za krvavé vlády Jindřicha VIII. se v 16. století čtvrcení a trhání těšilo královské přízni. Starý Anglický zákoník předpokládal, že srdce a vnitřnosti budou odsouzenému z těla vyrvány zaživa a pak uvařeny. I když se tato ustanovení již dlouho nepoužívala, najdeme je v trestních zákonech až do 19. Století. Římané začínali často vytržením ňader u žen a kastrací u mužů. Ale skutečnými mistry v trhání lidí zaživa byli Číňané, kteří tento trest pozdvihli na úroveň umění a zcela přesně kodifikovali jeho průběh. Podle zvyku se začínalo utržením ňader a vytržením hrudních svalů. Pak následovalo vytržení masa z vnější strany stehen. Potom byl roztrhán kousek po kousku zbytek těla. Když pak mučedník za několik hodin zemřel, bylo jeho tělo zcela bezvládné. Ve starověku dovoloval Egyptský zákoník alexandrijským lékařům používat k vědeckým pokusům živé odsouzence. V 19. a počátkem 20. století mučili japonští lékaři odsouzence, aby poznali lépe fyziologickou odolnost lidského druhu. Neudiví pak, že nacističtí lékaři dělali na vězních z koncentračních táborů pokusy všeho druhu.
Pro potěšení
Hned na začátku trhání kat oběti šikovně rozřízl hrtan, aby nemohla křičet. Zprávy o veřejném čtvrcení v Číně pocházejí ještě ze začátku 20. Století. V roce 1926 byl německý kriminolog Robert Heindl přítomen veřejnému trhání odsouzence v Kantonu při němž, jak napsal, „se diváci bavili, smáli, kouřili a jedli ovoce“. Jiné svědectví, jen o několik let starší, pochází od Henriho Normana: „Lidé se brodí po kotníky v krvi, křičí radostí a nadšením, useknuté hlavy vypadají jako míče na trávníku… Kat je rudý krví až po kolena a z rukou mu skapává krev.“

Pod pilou

Tohoto hrdelního trestu často užívali Egypťané, Peršané, Médové, Thrákové, Židé a další východní národy, od nichž jej převzali Sparťané, Makedonci a dále Řekové a Římani. Za starých časů existoval dvojí způsob jak člověka rozříznout vedví.  Při prvním byla oběť dána do velké dřevěné bedny, silně stisknuta mezi dvě prkna a rozříznuta zhruba ve výši pasu pilou na dva kusy. Caligula stejně jako Dioklecián dával přednost druhému způsobu, který spočíval v rozříznutí odsouzence po délce, a ne uprostřed těla, jak měli ve zvyku orientální národy. Při této technice se nabízel dvojí postup. Při prvním se obvykle postupovalo tak, že odsouzenec byl rozříznut odshora dolů, takže se začínalo od hlavy a končilo v rozkroku . Při druhé začínali kati řezat mezi nohama v tříslech. Nohy byly drženy roztažené a končilo se rozříznutím hlavy. Druhý způsob byl mnohem bolestivější, protože odsouzený ztrácel vědomí, teprve když pila dosáhla úrovně pupku. Kati věšeli oběť hlavou dolů častěji, aby její muka ještě podstatně prodloužili, protože poloha hlavou dolů zaručovala lepší okysličení mozku a zároveň bránila rychlému vykrvácení. Tento trest byl často vyhrazován homosexuálům. Poslední popravy pilou byly dílem gestapáckých maniaků během německé okupace Francie. Gestapo mělo ve svém sídle v rue Lauriston v Paříži kromě pil i malé gilotiny sloužící k usekávání údů.

Stětí ve stoje

, které od kata vyžaduje mimořádnou zručnost, se praktikovalo hlavně v Číně. Bylo vyhrazeno pouze významným osobám, které se setkali osobně s císařem, zatímco obyčejní odsouzenci umírali prozaičtěji na kolenou. Stětí ve stoje bylo rovněž obvyklé v zemích Perského zálivu a tradičně v Jemenu. Ve Francii se příliš mnoho poprav ve stoje neudálo.
Spropitné pro kata
Mnohokrát se básnilo o neuvěřitelné zručnosti čínských katů při zacházení se šavlí. Francouzský vojenský atašé, který působil v Číně mezi dvěma světovými válkami, popsal veřejnou popravu patnácti odsouzených. „Odsouzenci klečí ve dvou řadách s ruka svázanýma za zády. Kat zdvihne před každým odsouzencem šavli a udeří. Hlava jako by váhala, ale pak se přece skutálí na zem. Z přeseknutých krkavic vytryskne mohutný proud krve, tělo náhle ochabne a pak se pomalu sesune do kaluže krve. Pouze jedinému odsouzenci není useknuta hlava na poprvé. Povede se to až po pátém úderu a odsouzený zatím vydává nelidský řev.“ Důvodem neúspěchu, jak uvedl vojenský atašé, byla skutečnost, že odsouzený nedal katovi spropitné.

A mnohé další. Prosím podpořte projekt od Amnesty International 3 minuty stačí. Stačí podepsat petici, abyste změnili jejich život! Pomozte jim. Je to bezplatné a máte to za chvilku. :) Prosím, sdílejte!
KLIKNI

JeJn

Zdroje: wikipedie, lidskaprava.cz, hrdelnipravo.cz

Národní jídla v Česku

Základem naší národní kuchyně je lidová kuchyně a suroviny, které se pěstovaly doma. Především vepřové, jehněčí a kůzlečí maso, drůbež, brambory, obilí, luštěniny a v některých oblastech také sladkovodní ryby a zvěřina.
České menu obyčejně začíná polévkou, kterých česká kuchyně nabízí nepřebernou řadu, od masových vývarů s různými vložkami až po bílé polévky z masa i zeleniny. Pokud chcete ochutnat polévku, kterou nenajdete v žádné jiné kuchyni, zkuste "Krkonošské kyselo" – polévku z chlebového kvásku, sušených hub, brambor a vajec.
Fenoménem české kuchyně jsou omáčky. Pečené či dušené maso přelité chutnou omáčkou zpravidla smetanovou či omáčkou zjemněnou mlékem nebo máslem, která je doplněna základní chutí, je typickým hlavním chodem. Hovězí pečeně s rajskou nebo koprovou omáčkou nebo svíčková na smetaně nesmí chybět na žádném jídelním lístku. Pečená masa jsou dalšími typickými jídly – dozlatova upečená husa, kachna nebo vepřové maso ochucené kmínem a česnekem. V české kuchyni také zdomácněla některá jídla z cizích národních kuchyní. Především smažený vepřový řízek, který je obdobou vídeňského telecího řízku a guláše nebo ragů z maďarské kuchyně.

Naprosto jedinečnou přílohou jsou české knedlíky. Naše národní kuchyně se neobejde bez houskových nebo bramborových knedlíků. Speciální technologie mletí mouky, která je základní surovinou pro výrobu knedlíků zaručuje, že tuto přílohu dostanete pouze v české kuchyni. Přílohovou zeleninou je nejčastěji bílé a červené zelí. V sezóně připravované čerstvé a v zimním období nakládané v sladkokyselém nálevu.

Další důležitou složkou české stravy jsou brambory. V české kuchyni najdete velké množství jídel, kde jednou ze základních surovin jsou brambory. Bramborák nebo bramborové placky jsou dalšími typickými pokrmy.

České klasické moučníky jsou neodmyslitelnou součástí typického menu – bramborové šišky s mákem, ovocné knedlíky, jablkový závin a další moučníky, nabízí naše národní kuchyně jako gurmánský závěr.

Ale k čemu jsem se hlavně chtěla dostat je, že hlavním pokrmem tedy národním jídlem České republiky je... vepřo-knedlo-zelo. Někteří si myslí,že třeba svíčková nebo řízek, který jde hojně na trh hlavně v

období Vánoc a Velikonoc, jsou naše národní jídla. Omyl. Ty jídla si přisvojily jiné státy, od kterých jsme to tkz. "odkoukali". 

Naše kuchyň má hlavně s rakouskou či německou kuchyní hodně společných jídel. 

No, na závěr jsem na nějaké to české jídlo dostala chuť, jak vy? :D 

Některé pokrmy jsou typické pro určitý region 
jižní Čechy pokrmy ze sladkovodních ryb, houbový kuba (oblíbený vánoční pokrm)
Valašsko (Beskydy) brynzové halušky, pečené skopové maso, frgále třeba s hruškovou nádivkou (velký kulatý koláč s hrubší vrstvou rozvařeného rozemletého sušeného a ochuceného ovoce, dnes s povidky), pravá valašská kyselica, valašský kontrabáš (Zapečenina z bůčku, brambor a pohanky)
jižní Morava pokrmy ze zvěřiny, nebo tradiční Trdelníky (krajové pečivo z kynutého těsta navinutého na bukový válec a pečeného nad žárem dřevěného uhlí, které nechybí na vinařských slavnostech)
Chodsko výborné koláče
oblast Pardubic jedinečný perník
město Olomouc světově známé sýrové tvarůžky

hlavní město Praha se proslavilo také pražskou dušenou šunkou, kterou znají milovníci lahůdek na celém světě.

JeJn

Zdroj: google.cz, informace-ceska-republika.infocesko.cz

Aura - co a jak? 2/2

V minulém článku jsme se věnovali, co to vlastně ta aura je jaké barvy může mít. První díl ZDE.

Trénování

Cítění aury

Tady je malé cvičení na trénink cítění aury. Před tím než ho začnete dělat, je dobré uvolnit se, abyste nebyli moc napnutí. Tak, a teď začněte pár vteřin intensivně třít dlaň o dlaň. Rozveďte je asi na 30 cm. Nejspíše teď pocítíte vlnu energie ze středu dlaní a konečku prstů. Pomalu zkracujte délku mezi dlaní. Pocítíte lehký odpor, symbolizující o tom, že aury začínají spolu komunikovat. Pro některé lidí je dobré si představovat jakou si kouli, kterou drží. Různé lidé mají různé pocity. Jedné cítí malý odpor, jiné slabá píchaní, často se dá uctít teplo, nebo chlad. Pokračujte pomalu přibližovat. Najednou ucítíte jak zažínají ubývat pocity. To znamená, že aury se spojily. Několik vteřin podržte dlaně semknuté. Pak je začněte roztahovat. Rozdělení aur ucítíte jako slabý chládek. Párkrát sbližujte a rozdělujte dlaně. Pociťte jak se mění pocity.

Člověk má sedm energetických míst, které se nazývají čakry . Jsou to místa, kde je nejvíce energie, proto je člověk může cítit nejlíp. Zatrénujte se právě na těchto místech. Možná budete mile překvapené. Provádějte to stejně jako s dlaněmi, ale místo jedné z nich bude čakra. Zkuste přímo nad ní, pak vedle. Cítíte že jinde musíte dát ruku blíž k tělu abyste něco ucítili? Častým tréninkem se vaší pocity zlepší.

Teď to vyzkoušejte na někom jiném. Posaďte ho na židli, vstaňte vzadu a provádějte podobně jako předchozí cvik. Najděte hranici jeho aury. Možná on taky ucítí vaší. Zároveň to pomáhá i vašemu partneru v rozvoji cítění aury. Jistě je dobré vyměnit roli. Když sedíte na židli vy, zkuste uctít, kde zrovna váš partner má své ruce. Vyzkoušejte to i na ostatních čakrach.

Určitě jste slyšeli o tom, že člověk má kolem sebe jaké si hranice a pokud je překročí nějaká cizí osoba, tak hned reaguje. Občas se tato hranice nazývá psychická aura. Pokud je člověk příjemný, pak se může přiblížit víc, pokud ne, tak ho ucítíte poměrně daleko. Teď si vyzkoušejte provést podobny pokus i vy. Jeden z vás si stoupne ke zdi zády k vám. Vy se k němu pomalu přibližujete. Měl by uctít, když překročíte jeho hranici. Děla se to ale poměrně špatně. Pokud jste přátele, tak je hranice poměrně blízko a vůbec by jste ji neměli uctít. Lépe se to děla s cizími lidmi. Proto si to taky můžete vyzkoušet například ve výtahu s nějakou cizí osobou.

Vidění aury

Takže posaďte se, uvolněte se (i myšlenkově), pak otevřete očí a začneme. Světlo v pokoje by mělo být utlumené. Jasné barvy by měli být u vás za zády. Světlo by nemělo svítit do očí. Spojte ukazovačky a 10 vteřin se na ně soustřeďte. Pak je pomalu rozvádějte. Měli byste vidět slabou energetickou niť. Nejprve vaší ruce budou muset být k sobě poměrně blízko, ale časem tu niť budete vidět mezi prsty, které jsou vzdálené až 10 cm. Pokud se to nedaří, utlumte světlo ještě víc a zkuste to na bílém pozadí. Použijte například papír. Teď to zkuste se všemi deseti prsty. Pokud to provádíte s kamarádem, zkuste uvidět jeho nitě. Vylepší to vám vidění cizí aury.

Teď zkusíme něco těžšího. Místo dvou vašich rukou bude ruka vašeho partnera. Budete vidět proud čisté energie. Jak to bude vypadat, pokud si to vyzkoušíte s nepříjemným pro vás člověkem? Vyzkoušejte si to.

Teď ještě těžší. Stoupněte se čelem k bílé zdi několik metru od ní. Dejte ruku tak, aby prsty byli paralelní ke zdi. Koukejte na zeď skrz prsty. Koukejte spíše na zeď než na prsty. Za pár minut byste měli vidět svou auru, pravděpodobně to bude šedý až bezbarvý kouř. Jakmile ho uvidíte, začněte koukat na něj. Pravděpodobně zmizí, tak koukněte zase na zeď. Pokud se vám to daří, pokračujme dál. Koukejte na konečky vašich prstu. Možná uvidíte jak vytváří téměř neviditelnou energii. Možná zjistíte, že je ten kouř pořád v pohybu. Nováčci vidí barvu většinou šedou nebo bílou, časem se ale naučíte ji vidět i barevně. Pak to zkuste s celým tělem. Pokud se vám daří s rukou, pak by to neměl být problém. Spousta lidí nevidí svou auru v zrcadle. Z nějakých důvodu zrcadlo jí nemůže zobrazovat. Za experimentujte si, možná se vám to podaří. Pokud nosíte brýle, zkuste je sundat. Může se stát, že uvidíte auru lépe.

Stejně to zkoušejte i s vaším partnerem. Nejlepší koukání je jakoby spáni s otevřenýma očima, neboli koukání doblba. Možná nejdříve uvidíte auru někde kolem krku a hlavy. Je to tím, že oblečení kazí její vidění. Stoupněte se blíž a zkuste se jí dotknout. Možná budete mít potíže s viděním a jejím cítěním najednou. Je to tím, že pohybem se mění vaše soustředění. Pokud se vám to daří, můžete uvidět jak jeho aura se braní vašemu dotyku jako balónek.

JeJn

Zdroj: wikipedie.cz, http://astral.unas.cz, http://www.spirit.cz

Aura - co a jak? 1/2

Aura je podle parapsychologie, alternativní medicíny, teologie a okultních věd energetické pole okolo živých organismů. Tedy nejenom lidí, ale i zvířat a rostlin. Lidé zabývající se aurou popisují barvy, tvary a defekty aury. Auru se podle nich může naučit vidět poctivým trénováním téměř každý jedinec.
Aura má různé barvy a vlastnosti. Je to obrovská energie která obklopuje každého z nás. Jsou lidé kteří dokáží auru vidět. Většina lidí tvrdí že jsou to mýty, ale vědci potvrdili že kolem člověka je opravdu nějaká hmota, která připomíná náš obal.

Takže vidění aury bývá spojeno hlavně s tréninkem. Když budete poctivě trénovat, tak nejenom uvidíte nějaký šedý obal okolo nějaké živé bytosti, ale i barvu.

Barvy mají sice základní charakteristiky, ale ty se mohou výrazně lišit v závislosti na daném subjektu. Proto je nezbytné posuzovat auru jako celek nikoliv pouze podle barev. Každá je ovlivněna celou řadou příčin, faktorů a vzájemných vazeb. Pro interpretaci je především nutný citlivý a vnímavý přístup. Barvy v auře je nutné chápat jako různé energetické hodnoty, které se posuzují v různých rovinách vnímání.
Základní neboli primární barvy jsou červená, žlutá a modrá.

Červená barva

Vibrace červené barvy jsou nejnižší, vlnová délka naopak největší z barev viditelného spektra. Základní červená barva vypovídá o síle, vitalitě a energii. Je symbolem chuti do života, výrazem emocí a touhy po smyslnému životu. Má schopnost aktivovat. Přebytek červené v auře, pokud není nějakým způsobem „vybit“, může způsobit sklony k nervovým potížím. Z astrologického hlediska odpovídá červená barva planetě Marsu a jejím vlastnostem (náhlá, hrubá síla).

Velmi důležitě jsou barevné odstíny. Světločervená signalizuje radost, smyslnost, sexualitu, vášeň, citlivost, lásku, ale také nervozitu, impulzivnost a přemíru aktivity. Tmavočervená ukazuje na velký temperament, silnou vůli, hněv, vztek, tendence k vůdcovství, odvahu, ale také zášť a zlobu. Tyto vlastnosti vedou k vnitřnímu neklidu a nespokojenosti. Pokud se v této barvě vyskytují šedavé záblesky a šmouhy, značí to únavu a psychickou vyčerpanost.
Šarlatová je symbolem ega a zahleděnosti do vlastního Já. Často se vyskytuje v auře sobeckých lidí.

Růžová barva

Je chápana jako jemnější kvalita červené. Je základní barvou srdeční čakry. Symbolizuje lásku, oddanost. Vyjadřuje duševní pocity lásky na vyšší duchovní úrovni. Je barvou jemnosti, citlivosti, emocionality, sentimentality marného toužení a někdy zženštilosti. Vyskytuje se v auře především mladých lidí. U starších ji vnímáme jako narušený vztah k realitě, jako strach ze skutečnosti. Jako pohled na svět „růžovými brýlemi“.

Žlutá barva

Žlutá vibruje ve vyšších frekvencích s nižší vlnovou délkou než červená. Čistá žlutá je barvou zdraví, pohody a přátelství. Je symbolem moudrosti, inteligence a myšlení. Osoby s převahou žluté v auře se většinou vyznačují organizačním talentem a disciplinou. Žlutá je barvou našeho ega a komunikace. Přemíra žluté v auře signalizuje sebepřeceňování, očekávání něčeho od druhých. Při zklamání dochází někdy k závisti. I u žluté barvy jsou důležité odstíny.
Světle žlutá je znakem otevřenosti, nenucenosti, bystrého rozumu, silné osobnosti a aktivní čilosti.
Rumělková žluť je barvou plachosti, ostýchavosti, nevýbojnosti, případně slabé vůle. V chování se tato barva projevuje pocity komplexu méněcennosti a nerozhodnosti.
Zlatá žluť je barvou žlutého středu. Symbolizuje v auře ideály, velkorysost a šlechetnost. Je barvou univerzální lásky.
Okrová barva působí jako stabilizátor. Vyjadřuje smysl pro realitu, šetrnost, která může přecházet v lakotu. Mnoho okrové barvy je známkou egoismu, odmítavosti a vnitřní napjatosti.
Žlutooranžová vzniká přidáním červené barvy a je známkou sebevědomí, snaživosti a intelektu.
Žlutozelená, charakteristická příměsí modré barvy, je barvou sympatií, soucitu, komunikace, upřímnosti a mírumilovnosti.
Z astrologického hlediska odpovídá žlutá barva planetě Merkur a jejím vlastnostem (řeč, písmo, komunikace, myšlení apod.)

Modrá barva

Má ze základních barev nejvyšší vibraci a nejmenší vlnovou délku. Je energeticky nejsilnější. Všeobecný význam modré barvy se dá charakterizovat slovy klid, mír, uvolnění. Je rovněž barvou touhy, odevzdanosti a víry. Symbolizuje idealismus, zasněnost a důvěřivost. Ale i samostatnost, povinnost, úctu a řád. Lidé s převahou modré ve své auře bývají většinou introverti oddaní svým ideálům. Někdy je provází osamělost.
Světle modrá barva ukazuje na „hledače cesty“. Osoby s tímto odstínem nemusí být výrazně nadaní, ale mají snahu dojít k poznání. Jsou oddání nějaké myšlence, ideálu nebo víře. Na své cestě jsou většinou osamělí a okolí je vnímá jako rezervované. Bývají to melancholici, kteří dovedou být svárliví.
Akvamarínová modř je poněkud tmavší odstín, který bývá v auře člověka, který usilovně duševně a zejména duchovně pracuje.
Tmavá modř je znakem osob, kteří nalezli své a jsou zcela pohroužení do práce. Mají vždy nějaké poslání a směřují k jeho naplnění. Téměř vždy jsou tito lidé něčím zvláštní nebo mimořádní. Jsou většinou duchovně naladění a jejich život bývá zasvěcen nějaké snaze bez očekávání zisku. Například vědě, umění nebo sociální péči. Negativní vlastností bývá náladovost.
V astrologické symbolice odpovídá modré barvě planeta Jupiter (štěstí, zdraví, bohatství, ušlechtilost apod.)
Sekundární barvy aury
Mezi sekundární, neboli smíšené barvy prvního řádu patří oranžová, zelená a fialová.

Oranžová barva

Tato barva symbolizuje aktivní inteligenci, sebevědomí, radost ze života, štěstí, vřelost, kosmopolitní přístup. Ukazuje též na ohleduplnost a takt vůči ostatním. Je tvořena červenou a žlutou barvou a kombinuje v sobě jejich vlastnosti. Na rozdíl od agresivní červené vytváří sexuální vztahy na mnohem jemnější úrovni. Vyjadřuje lásku spojenou s vroucími city, touhami a přáními. Barevné vibrace oranžové uvádí city a emoce do souladu. Ne nadarmo nosí buddhističní mniši oranžové pláště. Lidé, mající ve své auře dostatek oranžové barvy, mají sebedůvěru, odvahu a většinou lehce zvládají úskalí života. Hlavní odstíny oranžové jsou:
Zlatooranžová vyjadřuje plnost života a schopnost sebeovládání.
Hnědooranžová ukazuje na nedostatek ambicí, na lhostejný přístup vedoucí až k lenosti, případně utlačování a omezování.
Červenooranžová charakterizuje vlivem přebytku červené touhu po potěšení, vyhledávání prožitků spojeným se vzrušením. Může vést až k marnivosti a pýše.
Meruňková je jemně pastelová. Její výskyt v auře je znamením obnovy a stimulace, které vedou k odstranění blokád v cirkulaci energie. Je považována za velmi pozitivní barvu.
V astrologické symbolice odpovídá oranžová barva vlastnostem Slunce (život, energie, dynamika, teplo, vývoj).

Zelená barva

Bývá označována jako barva srdce, vyrovnanosti, harmonie, míru a naděje. Je barvou služby a oddanosti.
Smaragdová zeleň mívají v auře lidé, kteří pomáhají druhým. Ne nadarmo se jí říká barva lékařů.
Tmavě zelená značí stabilitu a důstojnost, vážnost, uplatnění a prestiž. U některých lidí mohou tyto vlastnosti přerůst až do vychytralosti, zneužití svého postavení na úkor druhých. Někdy je tato barva známkou materialistického přístupu.
Zelenomodrá zvyšuje sílu zelené a je vyjádřením spolehlivosti.
Zelená s nádechem žluté naopak snižuje vibrace zelené barvy.
Citronová zeleň s velkým podílem žluté signalizuje možnost klamu. Bývá označována jako zrádná barva.
Čistá léčivá zeleň se vyskytuje v auře zpravidla v malém množství a je překryta ostatními odstíny. V astrologii odpovídá planetě Saturn (osud, konzervativnost, rozvahu).

Fialová barva

Ve fialové se střetávají dva opačné póly. Jsou zde sjednoceny materiální a duchovní symboly. Fialová je směsí červené vitality a modrého klidu. Výsledkem je smíření a rovnováha protikladů, která ve svém důsledku vede k pokání, odřeknutí se požitků. V církevní symbolice je barvou vysokých hodnostářů, kteří takto demonstrují své duchovní kvality. Lidé s významným podílem fialové v auře jsou „hledači příčin“ ve smyslu vyšších ideálů. Bývají většinou intuitivní, mají vztah k umění, velkou představivost. Jsou málomluvní, introverti. Někdy mají sklony k samotářství a vyhledávají klid daleko od ostatních. Fialovou barvu v auře mívají senzitivní umělci. Bývá označována také jako barva inspirace, mystiky a magie.
Šeříková značí lásku k bližnímu, případně obětavost. Lidé s touto barvou v auře mají vztah k utrpení, ve kterém vidí nutnou zkoušku osudu. Šeříková se dost často objevuje v auře starých lidí. Někdy se jí říká barva vykoupení. Při větším zastoupení se může jednat o lidi posedlé snahou odčinit své „hříchy“. Bývají k reálnému okolí netolerantní.
Astrologicky je přiřazován této barvě Měsíc (proměny života, osudovost).

Smíšené barvy

Smíšené barvy vznikají nejrozličnějším mícháním základních, ale i smíšených barev 1. řádu. Barev a jejich odstínů je veliké množství. Vybírám pouze několik z nich, které se často vyskytují v lidské auře.

Hnědá barva

Je barvou země. Lidé s hnědou v auře touží po bezpečí, jednoduchém a klidném životě. Stojí pevně na zemi, jsou spjati s domovem. Nejsou to hledači změn. Charakteristické pro ně je stabilita reality, byť je jakákoli. Při větším zastoupení hnědé barvy v auře se jedná vesměs o lidi dobrosrdečné, ochotné v určitých mezích pomoci, někdy dost zdrženlivé a opatrné. Tato opatrnost je ale dána obavou z případného narušení zajetého pořádku. Nejsou většinou individualisté, jsou přizpůsobiví svému okolí, na které mohou působit těžkopádně. Klíčovým problémem pro ně je materiální jistota. Pokud jsou nuceni čelit změnám, bývají zmatení, depresivní a jsou ochotni bojovat o své.

Tmavě hnědá barva

Bývá obvykle pozorována u lidí, kteří překročili určité meze stability svého Já a nevidí nic jiného než sebe. Jejich přizpůsobivost okolí působí dojmem závislosti. Je to ale jenom dojem. Kamuflují své chování snahou být nenápadní. Pro jejich chování je charakteristický výraz „co by tomu řekli ostatní“. Tato závislost může vést až k psychickým poruchám z neustálého strachu nevynikat nad průměr.

Indigová barva

Koncentruje sloučení základních barev a smíšených barev 1. řádu. Jsou v ní tedy zastoupeny všechny kvality ostatních barev. Interpretace této barvy se od sebe liší a často si odporují. Indigu bývají přisuzovány vlastnosti fialové barvy. Lidé s tímto odstínem v auře mívají léčitelské schopnosti, bývají laskaví, většinou mlčenliví a vážní. Indigová barva bývá označována za barvu klidu a důvěry ve vyšší Já. Při nedostatečné duchovní úrovni mívají nositelé této barvy sklony moralizovat a obracet se k zisku ze své činnosti.

Tyrkysová barva

Její nositel podléhá často fantazii a spontánnímu jednání, za kterým se skrývá touha po uznání a obdivu. Jde v podstatě o únik z reality do fantazie. Tyrkysovou barvu mívají ve své auře umělci a vynálezci. Je také barvou náladovosti. Nositelé této barvy dovedou být na jedné straně šarmantní a na druhé mohou být svéhlaví i sobečtí.

To jsou ty nejzákladnější barvy. Příště přejdeme k pár cvikům, kdy můžete trénovat cítění i vidění aury.;)
Pokračování příště... :D

JeJn

Zívání

Co to je:

Zívání můžeme označit jako neúmyslnou či mimovolní aktivitu, při které dochází k širokému otevírání úst a je doprovázena hlubokým vdechem. Podle výzkumů se zívání prokázalo již u jedenáctitýdenního plodu. U zívání však nejde pouze o pohyb úst, jak se na první pohled zdá. Jde o celou sérii svalových pohybů – vdechem se vzduch dostává do plic, ty se roztáhnou, břišní svaly se napnou a bránice se stlačí směrem dolu.

Teorie: 

Můžeme se setkat s různými teoriemi. Fyzická anebo psychická únava je spouštěčem, díky kterému dochází ke vzniku zívání, a to v důsledku nízkého svalového napětí a nesprávnému poměru dopaminu a serotoninu, které přenášejí nervové vzruchy v centrálním nervovém systému. Zívání tak dodá do krve více kyslíku a zároveň povzbudí vylučování serotonínu a sníží produkci dopaminu. Tuto hypotézu potvrzují i další teorie. Lidé trpící Parkinsonovou chorobou mají málo dopaminu a zjistilo se, že téměř vůbec nezívají. Naopak, lidé trpící depresemi, kteří užívají antidepresiva za účelem zvýšení hladiny serotoninu pak zívají mnohem více.


Průměrné zívnutí trvá v průměru šest sekund. Srdeční rytmus se zvýší přibližně o třicet procent. Samotné zívání je velice „nakažlivé“. Víc než 55 procent lidí si zívne v krátké době poté, co vidí zívat někoho jiného. Dokonce i slepí lidé zívají víc po poslechnutí nahrávky, kde někdo zívá (třeba i z televizního pořadu, když slyší zvuky ve filmu). Taky již čtení o zívání způsobí, že se lidem chce zívnout. Taky již pomyšlení na zívání nám přivodí pocit, že se nám chce zívnout.

Pověry:

Zívání se spojuje i s určitými pověrami. V tradičních kulturách se třeba věřilo, že je nevyhnutné si při zívání zakrývat ústa rukou, aby se tak zabránilo nechtěnému vypuzení duše z těla, která tak mohla velice snadno z těla uniknout. Řeci v starověkém Řecku věřili, že zívání není projevem nudy či únavy, ale že se duše člověka snaží dostat ven z těla, aby se tak mohla dostat k ostatním duším nebo bohům na Olympu. Podobné představy měli Mayové nebo jiné indiánské kmeny. Mayové se dále domnívali, že zívání je projevem nevědomých sexuálních tužeb. Pověry ohledně zívání v Latinské Americe, Východní Asii a Střední Africe taky říkají, že zívání u člověka znamená, že na něj někdo myslí, nebo o něm mluví (v naší kultuře se to spojuje spíše se škytavkou).

Zívání u zvířat:

Nejenom lidé zívají, zívají i například hadi, andulky či psi.Hadí si však pouze rovnají čelist. Ač andulky vlnkované jenom proto, aby se ochladily, tak psi reagují především na nás. Mají to dost podobné jako my.

Test:

Doktor Senju a jeho tým z londýnské univerzity uvažoval, zda psi, kteří jsou velmi obratní ve "čtení" lidských sociálních podnětů , dokáží "číst" ze signálu lidského zívání. V tomto testu bylo celkem 29 psů, kteří měli prokázat schopnost vcítění se skrze zívání. Způsob, jakým doktor Senju vybíral psy, zdůrazňovalo některé rysy. Tým vytvořil dvě podmínky: Každých pět minut měla osoba, která byla pro daného psa zcela cizí a seděla přímo před dotyčným psem, zavolat jeho jméno. Dle první podmínky cizí osoba jednou zívla na psa, načež pes vždy s touto osobou uskutečnil oční kontakt a zívl. Ve druhém případě byl postup totožný, ale osoba tentokrát pouze na psa otevřela a zavřela ústa, nezívala. To bylo jakési preventivní opatření, aby se zajistilo, že psi pouze nereagují na otevřená ústa, vysvětluje doktor Senju.

Tým zjistil, že 21 psů z celkového počtu 29 zívl, když testující osoba, která seděla před nimi také zívla - psi v průměru zívli 1,9 krát.Naproti tomu, žádný ze psů nezívl, pokud nezívla ani osoba, jež seděla před ním. Výzkumníci se domnívají, že tyto výsledky jsou prvním důkazem, že psi mají schopnost vcítit se do situace člověka.

Pro pobavení. Zívání štiky. :D

Zdroje: celostnímedicina.cz, youtube.com,

Bez kalhot - Pocity a dojmy

Ve svém filmu režisér Steven Soderbergh otevírá dveře do světa mužských striptérů. Film je inspirován zkušenostmi Channinga Tatuma z dob, kdy pracoval jako striptér a o své herecké kariéře pouze snil. Tatum však ve snímku nehraje sám sebe, ale svého staršího rádce Mika. Jeho postavu ztvárnil Alex Pettyfer. Matthewa McConaugheyho uvidíme v roli Dallase, vysloužilého striptéra a současného majitele klubu, v němž Mike se svým žákem vystupují.

Ihned po shlédnutí: woooow to bylo tááák sexy 

Hodnocení: 2



*SPOIlERY*

Úvod do děje:

Na začátku filmu se seznámí Mike s Adamem na stavbě. Adam nemá ani šajna, jak se dělá střecha nebo tak něco. Je rád, že si našel práci, i když ji pak hned ztratil. Tu noc jde do klubu se zabavit a tam potká Mikea. Mike ho vezme pod svá ochranná křídla. A co čert nechtěl z Adama je nakonec striptér. Oba dva jsou úspěšní, ale sestra Adama svého bratra v jeho práci příliš nepodporuje. Tak se pomalu ale jistě seznamuje s Mikem. Otázka dne, rozhodne se Mike přestat a začít podnikat a dělat svůj sen? Nebo i ve 40 letech bude dělat striptéra?

Pocity:

Ze začátku jsem byla mírně zmatená a ne příliš přesvedčená, než se přešlo k baru a striptýzu, tak půlka filmu byla pryč. Nevadí pak se to rozjelo na plné obrátky a já nestačila polykat sliny. :D
Vůbec by mi nevadilo kdyby těch scén s polonahými mužskými co tancujou přímo božsky - slint - bylo víc. Nevím proč, ale snad pokaždé jsem se soustředila na Tarzana. Ten zjevně moc pohybu neměl rád. Škoda moc zadkem nepohupoval. Přesto Mike a Kid no ti by za ten hřích stáli. :D To by se dalo pochválit jinak dějová linka a vůbec zápletka nic až tak poutavého.

Herci:

Já jsem nadšená, všichni předvedli slušný až vynikající výkony. Snad nejvíc se mi líbila Brooke - Adamova sestra ( Cody Horn). A samozřejmě úžasný Channing Tatum.

Pár slov na závěr: 

Dámy, jestli se chcete i vy pokochat a obdivovat sexy těla a zároveň nehledáte nic náročného, tak šup do toho - doporučuju.

Fotos and Video: 

Zdroje: youtube.com, csfd.cz

Klíště

Klíště a obecné info

Klíště obecné se živí sáním krve na savcích, plazech nebo ptácích s typickým tříhostitelským cyklem. Klíšťata figurují jako přenašeči řady infekčních chorob. Mezi nejfrekventovanější choroby přenášené klíštětem obecným patří lymeská borrelióza a klíšťová encefalitida. A bacha i na domácí mazlíčky: 

Dospělá klíšťata se nejčastěji vyskytují v trávě vysoké od dvaceti centimetrů do jednoho metru na stoncích, popř. na nízkých keřících, kde uchycena za zadní nohy trpělivě čekají na procházejícího člověka či zvíře. Jakmile se člověk klíštěte dotkne, to se okamžitě reflexivně přichytí a zakotví se pomocí ozubeného hypostomu v kůži. Proces sání trvá jeden až dva týdny. Klíště dokáže hladovět i déle než jeden rok.

Klíšťata vyskytující se v České republice musí obvykle vystřídat tři hostitele, než se promění v dospělého jedince. Délka vývojového cyklu klíštěte závisí na konkrétních podmínkách, pohybuje se v rozmezí jednoho až čtyř let. Protože během léta se klíšťata většinou „převlékají“ z jednoho vývojového stadia do druhého, nacházíme jich nejvíce přisátých během jara a na podzim.

klíšťata v  různém stádiu nasátí

Jak správně vytáhnout klíště?
menší návod:
1. Nenatírat mýdlem, olejem ani mastí. Ideální je potřít klíště dezinfekčním prostředkem, který parazita paralyzuje. 
2. Klíště vytáhněte pinzetou, kleštičkami na klíště nebo speciální kartou, kterou ho uchopíte co nejblíže kůži a kývavými pohyby pomalu vyvikláte. Šroubování po nebo proti směru hodinových ručiček je špatně. 
3. Ranku po vytažení klíštěte ihned dezinfikujte.
4. Nepanikařte, pokud vám po odstranění klíštěte zůstanou v kůži kusadla. Infekce probíhá již ve chvíli, kdy klíště začne sát krev a vypouštět sliny do rány. V samotných kusadlech však nákaza není. Tělo si s nimi poradí podobně jako s třískou.
5. Pokud chcete vědět, zda bylo vaše klíště infekční a hrozí vám přenos nákazy, odešlete klíště do laboratoře na vyšetření.

V posledních dnech narostl počet klíšťat, tudíž se chraňte, očkujte se a hlavně prohlížejte. A nejenom kůži ale i své oblečení, leckdy se stane, že se klíště uchytí na oblečení a ejhle budete mít doma dalšího domácího mazlíčka. Klíště se jen tak nezahubí, vypere se, dá se do mrazáku - to nepomůže. Klíště přežije při určitých podmínkách. Ano, klíště je vytrvalé. 

Doteď jsme se však na klíště jako na potvoru, která jenom přenáší nemoci a nejde jen tak rozmáčknout. 
Někteří odborníci klíšťata dokonce chovají, pozorují a studují jako např. v Parazitologickém ústavu Akademie věd v Českých Budějovicích. 

Součástí výzkumu jsou i hostitelé (myši, králíci, morčata). Vytvořili si vlastní chov, ale pořád sbírají venku na běžné louce. Za jediný půlrok spotřebovali tisíce klíšťat. 

Způsob, jakým chytají klíšťata se nazývá vlajkování. Můžete to zkusit i Vy. Je to jednoduché. Stačí vám bílý hadr a obyčejná hůl. Výsledek je zaručený.  Za každý dospělý pár dostanete až 10 korun. Nová brigáda, co říkáte?
Místo uklízení, prodávání v supermarketech či dělání pokojské, můžete sbírat klíšťata. 

Zdroje: Wikipedie, http://www.bc.cas.cz, http://www.kliste-prevence.cz/