 |
| Trest smrti ve světě (2009): zrušen pro všechny delikty zrušen pro zločiny nespáchané za speciálních okolností (válečný stav) zrušen v praxi uplatňován za některé trestné činy |
trest smrti využívají: Čína, USA, Indie, Libye, Írán, Pákistán, Afghánistán, Saudská Arábie a jeden stát v Evropě - Bělorusko atd.
Způsob popravy:
- Smrtící injekce
- Plynová komora
- Elektrické křeslo
- Zastřelení popravčí četou
- Oběšení
- Setnutí hlavy (gilotina)
Existuje mnoho dalších způsobů trestu smrti. Obvykle se jedná o historické způsoby: ukřižování, ukamenování, estrapáda, rozdupání slonem, upálení, stětí mečem, lámání kolem, stažení z kůže a mnohé další. Některé z těchto historických způsobů jsou ale stále v některých zemích uplatňovány (např. ukamenování v Íránu, stětí mečem v Saúdské Arábii).
Teď se podíváme trochu detailněji na některé metody trestu smrti. Některé mě doost šokovaly. Na vlastní riziko čtěte dál.
Rozčtvrcení a roztrhání
Trest spočívá v rozřezání celého těla na malé kousky, nebo v postupném vytrhávání kousků kůže a svaloviny, dokud nenastane smrt. Tato technika popravy se těšila obzvláštní oblibě asijských a orientálních národů, Egypťanů, Asyřanů, Babyloňanů a samozřejmě také Peršanů. V Anglii za krvavé vlády Jindřicha VIII. se v 16. století čtvrcení a trhání těšilo královské přízni. Starý Anglický zákoník předpokládal, že srdce a vnitřnosti budou odsouzenému z těla vyrvány zaživa a pak uvařeny. I když se tato ustanovení již dlouho nepoužívala, najdeme je v trestních zákonech až do 19. Století. Římané začínali často vytržením ňader u žen a kastrací u mužů. Ale skutečnými mistry v trhání lidí zaživa byli Číňané, kteří tento trest pozdvihli na úroveň umění a zcela přesně kodifikovali jeho průběh. Podle zvyku se začínalo utržením ňader a vytržením hrudních svalů. Pak následovalo vytržení masa z vnější strany stehen. Potom byl roztrhán kousek po kousku zbytek těla. Když pak mučedník za několik hodin zemřel, bylo jeho tělo zcela bezvládné. Ve starověku dovoloval Egyptský zákoník alexandrijským lékařům používat k vědeckým pokusům živé odsouzence. V 19. a počátkem 20. století mučili japonští lékaři odsouzence, aby poznali lépe fyziologickou odolnost lidského druhu. Neudiví pak, že nacističtí lékaři dělali na vězních z koncentračních táborů pokusy všeho druhu.Pro potěšení
Hned na začátku trhání kat oběti šikovně rozřízl hrtan, aby nemohla křičet. Zprávy o veřejném čtvrcení v Číně pocházejí ještě ze začátku 20. Století. V roce 1926 byl německý kriminolog Robert Heindl přítomen veřejnému trhání odsouzence v Kantonu při němž, jak napsal, „se diváci bavili, smáli, kouřili a jedli ovoce“. Jiné svědectví, jen o několik let starší, pochází od Henriho Normana: „Lidé se brodí po kotníky v krvi, křičí radostí a nadšením, useknuté hlavy vypadají jako míče na trávníku… Kat je rudý krví až po kolena a z rukou mu skapává krev.“
Pod pilou
Tohoto hrdelního trestu často užívali Egypťané, Peršané, Médové, Thrákové, Židé a další východní národy, od nichž jej převzali Sparťané, Makedonci a dále Řekové a Římani. Za starých časů existoval dvojí způsob jak člověka rozříznout vedví. Při prvním byla oběť dána do velké dřevěné bedny, silně stisknuta mezi dvě prkna a rozříznuta zhruba ve výši pasu pilou na dva kusy. Caligula stejně jako Dioklecián dával přednost druhému způsobu, který spočíval v rozříznutí odsouzence po délce, a ne uprostřed těla, jak měli ve zvyku orientální národy. Při této technice se nabízel dvojí postup. Při prvním se obvykle postupovalo tak, že odsouzenec byl rozříznut odshora dolů, takže se začínalo od hlavy a končilo v rozkroku . Při druhé začínali kati řezat mezi nohama v tříslech. Nohy byly drženy roztažené a končilo se rozříznutím hlavy. Druhý způsob byl mnohem bolestivější, protože odsouzený ztrácel vědomí, teprve když pila dosáhla úrovně pupku. Kati věšeli oběť hlavou dolů častěji, aby její muka ještě podstatně prodloužili, protože poloha hlavou dolů zaručovala lepší okysličení mozku a zároveň bránila rychlému vykrvácení. Tento trest byl často vyhrazován homosexuálům. Poslední popravy pilou byly dílem gestapáckých maniaků během německé okupace Francie. Gestapo mělo ve svém sídle v rue Lauriston v Paříži kromě pil i malé gilotiny sloužící k usekávání údů.Stětí ve stoje
, které od kata vyžaduje mimořádnou zručnost, se praktikovalo hlavně v Číně. Bylo vyhrazeno pouze významným osobám, které se setkali osobně s císařem, zatímco obyčejní odsouzenci umírali prozaičtěji na kolenou. Stětí ve stoje bylo rovněž obvyklé v zemích Perského zálivu a tradičně v Jemenu. Ve Francii se příliš mnoho poprav ve stoje neudálo.Spropitné pro kata
Mnohokrát se básnilo o neuvěřitelné zručnosti čínských katů při zacházení se šavlí. Francouzský vojenský atašé, který působil v Číně mezi dvěma světovými válkami, popsal veřejnou popravu patnácti odsouzených. „Odsouzenci klečí ve dvou řadách s ruka svázanýma za zády. Kat zdvihne před každým odsouzencem šavli a udeří. Hlava jako by váhala, ale pak se přece skutálí na zem. Z přeseknutých krkavic vytryskne mohutný proud krve, tělo náhle ochabne a pak se pomalu sesune do kaluže krve. Pouze jedinému odsouzenci není useknuta hlava na poprvé. Povede se to až po pátém úderu a odsouzený zatím vydává nelidský řev.“ Důvodem neúspěchu, jak uvedl vojenský atašé, byla skutečnost, že odsouzený nedal katovi spropitné.
A mnohé další. Prosím podpořte projekt od Amnesty International 3 minuty stačí. Stačí podepsat petici, abyste změnili jejich život! Pomozte jim. Je to bezplatné a máte to za chvilku. :) Prosím, sdílejte!
KLIKNI
JeJn
Zdroje: wikipedie, lidskaprava.cz, hrdelnipravo.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat